Karel Šafář (* 28. května 1938 – † 10. února 2016)

Duchovně upevněná filosofie a pohádkové zážitky zanechaly otisk v podobě jednoty bolu a bolesti na straně jedné, rozumu, skutečné krásy a vysněné naděje na straně druhé. Byl příliš výstředním a moderním umělcem na profesi ilustrátora, málo konsenzuální pro směry doby. Oženil se (1974) a znovu odjel, tentokrát do Mongolska. V roce 1976 to byl vůbec první tak dlouhý pobyt českého výtvarníka v této krajině.

© Jaryna

Mongolsko překvapivě prozářilo a definitivně ujasnilo vesmírný obsah světla, barev a ticha. Završil rozměr dokonalé harmonie ducha, křišťálového světa vod, vátých kopců a divokých rostlin. Vytvořil nový vlastní umělecký styl, kterým vyjadřoval vnitřní bohatství své duše. Mongolsko pro trvalou inspiraci a zaznamenání věčné krásy fotograficky zdokumentovala jeho žena Jaryna, která absolvovala Pražskou fotografickou školu (dcera Jiřího Boroliče, důstojníka československého vojska v Rusku, redaktora, spisovatele). S úspěchem a oceněním se ve své práci věnovala nejen dokumentární práci, ale především sociálnímu a psychologickému portrétu (např. J. Seiferta, M. Machovce na přebalu knihy Mistr dialogu atd.). Cesta do Mongolska znamenala pro oba skutečné završení jejich studií. Po návratu otevřeli pražský Atelier svobodným myšlenkám a začali pořádat filozofické přednášky např. prof. Milana Machovce.

Po založení rodiny přišel zákaz dlouhodobě vycestovat, podařily se sice ještě vernisáže v Holandsku, Německu nebo Rakousku, ale v Anglii se už musel nechat zastoupit. Další zákazy následovaly ve formě zákazu učit a vystavovat i v Československu, jeho dílo nebylo schvalováno režijními autoritami a nesmělo být nabízeno k prodeji. Je velkým paradoxem té doby, že přesto že vystudoval Ateliér knižní ilustrace a knihy byly jeho celoživotní láskou – za celý život mu bylo umožněno ilustrovat pouze desítku titulů, přičemž bez výhrad z jeho strany bylo jen sedm.   

Proto se s manželkou po narození dětí (syn Jakub *1975, dcera Tereza *1979) rozhodli k vnitřnímu exilu, pro který zvolili Prácheňsko, kde si zbudovali letní atelier. Namodralé barevné tóny šumavské krajiny vstoupily do jeho obrazů a letního zpodobnění zahrad s naléhavostí, kterou završil cyklus dramatických borovic namalovaných při povodních 2002.  

Dílo

Všechny tyto životní okolnosti ovlivnily nejen tvorbu Karla Šafáře, ale i různorodost grafických technik, včetně jeho unikátní barevnosti. Umělecký záběr odpovídal jeho kreativitě a filosofickému přesahu, který ožíval v olejových obrazech, v nepřeberných technikách grafiky, knižních ilustracích, exlibrisech, novoročenkách, bibliofiliích, malbě kyselinou, kresbách, akvarelech, monotypech, dřevorytech, linorytech, nástěnných malbách, sgrafitech a freskách, šperkařství a návrzích všeho druhu (včetně architektonických a stavebních úprav). 

Když neměl peníze na plátna, maloval po zdech a na dřevěné výplně dveří. Malbou dokončoval dřevěné misky, medailonky, dózy pro motivy zátiší a meditační chvíle. Exotické náměty střídal s filosofií a hudebností Evropy. Rozehrával partie šachové hry, které dosud vybízejí k tahům, které nekončí snadným vítězstvím. Starý Zákon v jeho grafikách, často na pozadí zlatého města, ukazuje biblické zlaté tele včetně jeho nositelů tak sugestivně, že je člověk důrazně vyzýván otevřít knihu knih.  

Prvotřídní kreslířský, grafický i malířský projev s pevnými kořeny tvořil překvapující kombinaci snových obrazů Prahy, lodí, zahrad, zátiší, kytic, aktů, her, klaunů. Charakteristická je pevně zdůvodněná promyšlenost každého detailu, kompozičního záměru, kde nahodilost nemá místo i když vědomí souvislostí přináší lehounce nabídnutá témata lásek, aktů, radostných her. Téma souvislostí zdůrazňuje, aby diváci hledali a viděli a bývá pozoruhodným obsahem intimních debat.

Jednou z jeho posledních prací byla poštovní známka s motivem zakladatele genetiky G. Mendela.