Na rozdíl od bezprostřednosti a chvějivé pomíjivosti okamžiku jež mu dovolí
vyjádřit grafická technika, jeho malba je meditací a rozhovorem, vtíravou
vzpomínkou, jindy zase marnou touhou.
© Jaryna
V mládí pracoval v Karlových Varech jako bytový architekt. V letech 1965–1971 studoval na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze v ateliéru Karla Svolinského a od roku 1970 v ateliéru Zdeňka Sklenáře. Oceněn Státní cenou Ministerstva kultury “talent roku”.
Po studiích odcestoval do Nepálu a následně do Indie, kde působil jako profesor na univerzitě v Benáresu. Od roku 1974 pracoval na volné noze.
V roce 1976 navštívil Mongolsko. Několik prací vytvořil pro Kancelář prezidenta republiky, Ministerstvo kultury, Ministerstvo zahraničních věcí, Univerzitu Karlovu, Národní galerii v Praze či Nadaci Charty 77. Byl tvůrcem grafického listu předávaného laureátovi Čestného uznání Mensy ČR.
1953 – 1957 vyšší škola umělecko-průmyslová v Praze
1957 – 1965 bytový architekt v Karlových Varech
1965 – 1971 vysoká škola umělecko průmyslová v Praze
1965 – 1970 atelier profesora Karla Svolinského
1970 – 1971 atelier profesora Zdenka Sklenáře
1972 – 1973 pobyt v Indii a Nepálu 1972 profesorem kresby na univerzitě v Benaresu/Váránásí, svatém městě na březích řeky Gangy, kam se podle svého přání vrátil jeho popel
1976 Mongolsko
od roku 1974 volná tvorba
Celým životem ho provázelo poctivé hledání cesty uměleckého vyjádření. Tomuto poslání podřídil vše. Umění bylo způsobem jeho života.
Ustavičně propojoval svůj nesmiřitelný pohled na dokonalost proporcí s jemností krásy. Krásu nacházel všude kolem sebe a vkládal ji do zřejmých forem – typickou filozofickou arénou otevřené společnosti se mu stalo prostředí klaunů a pierotů, našeptávačů, komediantů a múz.
Kdo by hledal v jeho známém motivu „klaun s míčkem“ zpodobnění duše ve středověkém pojetí scholastiků?